Historická budova Národního muzea
Novorenesanční budova Národního muzea tvoří od roku 1891 významnou dominantu horní části Václavského náměstí. V roce 1962 byla prohlášena za národní kulturní památku. Památková ochrana se vztahuje jak na architekturu budovy, tak na sochařskou výzdobu exteriérů a interiérů, nástěnné malby, uměleckořemeslné detaily a na původní velmi bohatý a cenný mobiliář. Nejdůležitějšími prostorami v interiéru budovy jsou vstupní vestibul, na něj navazující monumentální dvorana hlavního schodiště, osvětlená proskleným stropem, a především Panteon umístěný pod kupolí. Do Panteonu se vchází nejkrásnějšími dveřmi v celé budově, zhotovenými podle návrhu Josefa Schulze.
Nová budova Národního muzea
Budova patří na našem území k nejvýznamnějším stavbám 20. století a je jednou z mála budov, která měla ve čtyřech historických etapách čtyři různá využití. Její nejstarší část byla projektována jako Pražská burza peněžní a zbožní dle návrhu Jaroslava Rösslera. Za druhé světové války se proměnila v lazaret kvůli svému výhodnému umístění poblíž nádraží a po válce, od roku 1946, v budově sídlil parlament Československé republiky. První návrh přestavby, na kterém se podíleli architekti Karel Prager, Jiří Kadeřábek a Jiří Albrecht, byl zpracován v roce 1964. Ke stávajícímu objektu Pražské burzy byla provedena přístavba a zároveň byla vztyčena unikátní nadstavba – tzv. Vierendeelova konstrukce. V letech 1995–2010 v budově vysílalo rádio Svobodná Evropa. Od roku 2006 začala sloužit Národnímu muzeu.