Věž, zvonici či hlásku, která přiléhá ke kostelu, postavil Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago ji pouze dokončil podle jeho plánů v roce 1755. Výška věže je stejná jako výška vedlejší kupole chrámu, ochoz, dnes přístupný veřejnosti, je ve výšce 65 m a vede sem 215 schodů. Věž patřila obci, nikoliv církvi, což vyjadřuje znak Malé Strany nad vchodem. Proto má také čp. 556, zatímco kostelní stavby popisná čísla většinou nemají. Věž má také samostatný vstup z náměstí. Ostatně od středověku bylo zvykem, že zvonice kostelů stavěly obce. Věž sv. Mikuláše byla poslední hlásnou věží v Praze. V roce 1891 se z ní odstěhoval poslední hlásný, jehož úkolem bylo zvonit při požáru a ukazovat směr červeným fáborem z okna, v noci pak lucernou. Po něm zde bydlel malíř Jan Vochoč, který maloval hlavně Hradčany a malostranské střechy. Od počátku 50. let do pádu komunistického režimu zde byla pozorovatelna Státní tajné bezpečnosti, která odtud monitorovala zejména pohyby na velvyslanectvích západních zemí. V letech 1996 – 1997 proběhla rekonstrukce vnějšího pláště, byly upraveny vnitřní prostory pro zpřístupnění veřejnosti. Byly restaurovány i hodiny s šestimetrovým ciferníkem a kované zábradlí staré jako zvonice sama. Otevření pro veřejnost se konalo 9. 8. 1997.
majitel: Hlavní město Praha
správce: Prague City Tourism