7. 6. 2021

Pražské metro, životem pulsující fenomén velkoměsta

Metro, všem dobře známé tři barevné linky, znamenalo ve své době revoluci v hromadné městské přepravě. Ovlivnilo kvalitu života obyvatel v dynamicky se rozvíjejícím velkoměstě a stalo se zcela novou dimenzí, která posunula Prahu dále. Praha poznala metro jako čtyřicátá čtvrtá světová metropole; přineslo jí nejen na svou dobu špičkové technologie, ale také nevídanou krásu. Interiéry některých stanic jsou dokonce považovány za jedny z nejfotogeničtějších v Evropě. Pražské metro je tedy fenomén s mezinárodním přesahem a je inspirací pro milovníky techniky i umění.

Ačkoliv myšlenka na vybudování podzemní dráhy v Praze pochází už z r. 1898, k uskutečnění se přistoupilo až v 60. letech 20. století, kdy Praze hrozil neustálý dopravní kolaps.

Nejstarší trasou pražského metra je trasa C otevřená v roce 1974, tehdy pouze z Florence na Kačerov, nicméně nejproslulejším se stal první úsek trasy A mezi Dejvickou a náměstím Míru otevřený o čtyři roky později. Díky typickému řešení interiérů, které svým barevným laděním a použitým materiálem působí velmi exkluzivně, se stanice v tomto úseku dodnes řadí mezi nejkrásnější v Evropě. Stanice jsou obloženy hliníkovými výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček (lidově nazývaných prsa a antiprsa), které navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba, inspirovaný pop artem, a grafik Jiří Rathouský, který navrhl unikátní barevnost stěn jednotlivých stanic.  Vyduté reliéfní obklady staničních tunelů totiž nejsou jen na zajímavé na pohled, mají za úkol také tlumit zvukové vlny, které vydávají těžké podvozky vlakových souprav.

Barvy obkladů se v každé stanici liší podle symboliky spojené s daným místem. Sjednocuje je pouze linie obkladů vyvedená v barvě champagne, která je ve střední části stěny každé stanice doplněna barevnými pruhy ve třech odstínech základní barvy.  Barevnost stanic měla cestujícím připomínat, že část trasy A vede pod historicky významnými lokalitami. Například zlatá barva ve stanici Hradčanská symbolizuje nedaleký Pražský hrad, sídlo českých králů, zelená na Malostranské připomíná zahrady, které se nacházejí v jejím okolí, hnědá ve stanici Muzeum zase zdi městského opevnění, které na tomto místě kdysi stávaly atd.

Vrátíme-li se zpět do tunelů a stanic metra, zejména neveřejná část tohoto podzemního města je z technického hlediska vybavena špičkovými technologiemi. Dnes jsou elektrické soupravy metra mnohem hospodárnější, pokud jde o spotřebu elektrické energie, než byly ty původní, které nespotřebovanou elektrickou energii převedly pouze do „tepelných ztrát“. Rekuperace elektrické energie, kterou současné soupravy disponují, dnes vedou k významným úsporám. V ideálních podmínkách tak lze velkou část elektrické energie vzniklé při brzdění jedné soupravy využívat jinou soupravou pro rozjezd. Jen pro představu uveďme, že elektrický příkon jedné soupravy je cca 2,5 MW, tj. 2 500 000 W, což je ekvivalent 200 000 varných konvic.

Bezpečný provoz pražského metra je zajištěn specializovanými systémy železničního a vlakového zabezpečovacího zařízení, jejichž inovativní technologie prakticky předbíhají dnešní dobu. Pražské metro bylo vždy považováno za průkopníka nových technologií; to platí i pro plánovanou výstavbu nové trasy D, které má fungovat v ryze autonomním provozu bez strojvedoucích. Ve světě je tento typ přepravy již běžně provozován, v Praze to však bude první a zatím jediná trasa řízená počítačem.

Pražské metro je tedy dynamicky se rozvíjející fenomén, který stojí za to objevovat. Nachází se zde třeba obrácené „mrakodrapy“ sahající i několik pater do podzemí, protiatomové kryty s operačními sály, středověké gotické zdivo a mnoho dalších překvapení a zajímavostí. Ale o tom třeba až příště.

Fanoušci metra se mohou dozvědět více z publikací, které jsou k zakoupení na fanshopu DPP.